Obec Klobuky - Kokovice

Květen 2009

•          A jak se již stává tradicí, tak se nad obcí přehnala průtrž mračen. Okolo kapličky, rybníka, ale u Lisků napáchala slušné škody. Pár dní po té to udeřilo znovu. Téměř přesně na den před dvěma lety, tehdy 28. května, udělala v Kokovicích u Klobuk obrovské škody bahnitá lavina, která se po prudkých květnových deštích přiřítila zcela neočekávaně ze zemědělských pozemků nad zahradnictvím Liska. Tenkrát jsme o této tragedii, která znamenala téměř milionovou škodu, psali (Slánské listy č. 13) a také poukázali na možnou příčinu zbytečně velkých škod. Nad zahradnictvím kdysi, jak potvrzuje i starosta Klobuk, Vladimír Procházka, lide zavezli hluboký úvoz odpadem. Vznikla tam plocha, cesta zarostla travou a přívalová potopa tak při prudkých deštích nemíří mimo pozemek zahradnictví, ale může přímo mezi vyšlechtěné a v květnu tak krásně kvetoucí rostliny. Katastrofa se měla opakovat v pátek 22. a v úterý 26. května. Lidé se ale tentokrát alespoň částečně ubránili. Bylo někdy před druhou hodinou odpoledne. Všimla jsem si příšerných černých mraků na západě. Byla to hrůza! Říkala jsem si, proboha, ať na nás nic zlého nespadne,“ vzpomíná na chvíle před potopou Jitka Lisková, maminka majitele zahradnictví Tomáše Lisky. Ani neví, proč běžela naproti vodě, snad zachraňovat, co se dá, ale vše je v té chvíli marné. „Stala jsem jen v ponožkách ve valící se vodě, plavou proti vám květináče se sazenicemi, jeden zachráníte a padesát jich prolítne okolo a vy nemůžete nic dělat. Bylo mi z toho ouzko,“ liči své pocity pani Lisková. Vzpomínky na katastrofu, která zahradnictví potkala před dvěma lety a která znamenala zmar velkého množství práce mnoha zaměstnanců a další dřinu spojenou s tím, aby se zachránilo, co se dá, jsou totiž ještě čerstvé. „Spousta práce se stala zbytečnou, ale škody, i když nás voda postihla dvakrát během pěti dnů, nebyly takové,“ říká Tomáš Liska, když vyčísluje škody asi na 300 tisíc korun. Daleko větší přívalový déšť totiž přišel v úterý. Majitel zahradnictví ale už neponechal nic náhodě. S majitelem poli kukuřice, odkud bylo v pátek splaveno do jeho zahrad tolik bahna, se domluvil a na své náklady nad zahradnictvím vyrobil hluboký záchytný rigol a vytěžena zemina posloužila navíc jako hráz. Sto metrů dlouhý, téměř dva metry hluboký a metr třicet široký přikop měl brzy posloužit jako důležitý činitel. „V úterý jsem byla v Praze v divadle. Hrála paní Bohdalová v Divadle Na Jezerce. Když hra skončila a vyšli jsme z divadla, už pršelo. Během cesty se déšť změnil v liják a já jen doufala, jestli kluci udělali ten slibovaný přikop. V pondělí ještě vykopaný nebyl a to, co se na nás hnalo teď, by bylo asi ještě horši, než ta bahnitá potopa před dvěma lety,“ vzpomíná na své pocity Jitka Lisková. Vždyť po dvou dnech práce a pomoci zahradníků z okolí a brigádníků (na odklizení následků páteční potopy pracovalo asi 30 lidi) měli zahradu z velké části znovu upravenou. Příkop v poli kukuřice byl naštěstí již hotovy. „I když se hráz v jednom místě protrhla, neuvěřitelně to pomohlo. Zachytil se největší příval bahna, ten úterní liják byl totiž daleko mocnější než páteční potopa. Přes val se přece jen hnala voda, ale byla čista a ta nemá tak ničivou silu. Navíc jsme podle zkušenosti, kudy v pátek voda tekla, udělali mezi záhony další hráz z pytlů s piskem a to také hodně pomohlo,“ vysvětluje Tomáš Liska další opatřeni zahradníků, které nepustilo živel do spodní části zahrady. Vodu tak částečně zkrotili a škody byly mnohonásobně menší. Odhodlaní zahradníků bránit se pomohlo také sousedce - staré paní Pavlíkové, která byla bahnem před dvěma lety také hodně zasažena, když ji černé bahno vniklo až do místnosti rodinného domku, který má dole za plotem zahradnictví. Liskovi totiž už tehdy vybudovali příkop a malou hráz, která nyní odvedla veškerou zbylou vodu mimo pozemky paní Pavlíkové, takže bahno se rozkvetlých sedmikrásek na trávníku jejího dvora ani netknulo.

Převzato ze Slánských listů, autor Sláva Pilík (kráceno)

Listopad 2009

Zůstane rybník v Kokovicích plný bahna?

•      Podivná rekonstrukce rybníka proboha v Kokovicích, pomyslel by si člověk, když by delší dobu pozoroval práce, které se tu již měsíc odehrávají a při nichž se vyváží z rybníka v Kokovicích bahno. Právě to bylo důvodem, proč jsme před dvěma lety v září 2007 napsali článek, který upozorňoval, že z historie krásná, plodná a životodárná vodní plocha je natolik zanesena bahnem, že to až vystupuje z vody. Tehdy bylo totální zanesení rybníka také příčinou masivního uhynu vzácných škeblí rybničních (Anodonta cygnea). Před měsícem se objevily u rybníka speciální bagry a začaly práce, při nichž se u hráze vybralo bahno. Lidé už se začali těšit, že bude rybník čistý, situace je ale rozporuplná - většina bahna totiž v rybníku zůstane. Proč vlastně? „Nemají na to peníze,“ lakonicky na náš dotaz poznamenal starosta Klobuk, pod které Kokovice patři, Vladimír Procházka s tím, že tato akce vlastně jde mimo jeho úřad. To proto, že rybník není ve vlastnictví obce, ale církve, která jej ale ještě nedostala majetkově zpět a úředně jej tak spravuje Pozemkový fond ČR. Jak jsme zjistili, ten je také investorem rekonstrukce rybníka. Ovšem, jak jsme zjistili přímo na místě, rekonstrukce se tyká pouze hráze vodního díla, která byla v neutěšeném stavu a tím byla ohrožena kvalita silnice, která vede po jejím vrchu. K tomu, aby se specializované firmy pustily do prací, vedla tedy stížnost správy silnic na to, že vlivem vody, která prosakuje náspem případně se již při menších povodních přelévá přes vozovku komunikace trpí. Pozemkový fond vyhradil podle neověřených informaci částku jen na novou výstavbu hráze zhruba ve výši 4 až 5 milionů korun. V rámci těchto prací se tedy vybírá bahno blízko hráze, připravuje se pojezdová cesta na dně, aby se mohlo s technikou k tělesu náspu k provádění betonáže. Hráz bude zhotovena z žuly a staré stavidlo nahrazeno novým, které bude mít díky tvaru podkovy mnohem delší přepadovou délku (kolem 20 metrů). To proto, aby například při povodni stačily masy vody přetékat do vypouštěcího požeráku a nehnaly se přes silnici. Nakonec pravě při povodních byly tímto způsobem vytopeny domy poblíž rybníka. V souvislosti s opravou hráze, kterému předcházelo vypuštění celého rybníka, se hovořilo také o tom, že zcela zahynou vzácně škeble rybniční, které ještě po katastrofě z roku 2007 ve vodě zůstaly. Jak se ale ukázalo, před dvěma lety byly skutečně natolik zdecimovaný malou hladinou vody při tehdejších velkých vedrech, že nyní našli ochránci přírody, kteří je přišli sbírat, jen několik desítek jedinců. Dozvěděli jsme se ale také, že případ úhynu ryb či pravě škebli rybničních řešila na místě také Česká inspekce životního prostředí. Slánským listům se podařilo získat informaci k případu přímo od vedoucího příslušného odboru ČIŽP Ing. Karla Kerouše: „ČIŽP Praha obdržela několik nezávislých podnětů na velký úhyn ryb po vypuštění rybníku v Kokovicích. Terénním šetřením bylo potvrzeno, že rybník byl skutečně vypuštěn, nebyl potvrzen nepřiměřeně vysoký úhyn ryb, nicméně šetření bylo provedeno až několik dni po vypuštění vody a tato skutečnost mohla být proto zkreslena. Kromě ryb v zastoupení dominantní ploticí obecnou, byl zjištěn výskyt vodních mlžů s výrazným poměrem škeblí rodu Anodonta a Unio, z nichž některé druhy podléhají zákonně ochraně. Případ je zatím v šetření jak po věcné, tak i formální (zákonné) stránce a konečně výsledky budou známy v průběhu měsíce listopadu,“ odpověděl na otázku SL Karel Kerouš. Co se rovněž ukázalo po vypuštění rybníka v plné nahotě, to byl fakt, že bahna není v rybníku metr či metr a půl, ale například u hráze je ve výšce čtyř metrů. Na vytěžení obrovské hmoty bahna by prý nestačilo ani deset milionů korun. Ty totiž Pozemkový fond nemá k dispozici. Pomoci by údajně mohla dotace ministerstva zemědělství, které na tyto případy poskytuje peníze až do výše 70 procent celkových nákladů. O tuto dotaci ale nikdo nepožádal. To proto, že rybník nemá nájemce či majitele, který by žádost učinil. Pravě proto, že je Pozemkového fondu tedy vlastně zase státu, pravě proto, že nejsou vyřízeny církevní restituce, takže není znám majitel, požádat vlastně nikdo nemůže. A tak jediné, co alespoň částečně odbahnění rybníka v Kokovicích pomůže je pomoc obecního úřadu Klobuky. Ten totiž povolil vozit bahno necelých dvě stě metrů dál do míst bývalého nyní již zrušeného rybníčku. Tím ušetřil na dopravě nemalé peníze investorovi a ty mohou byt použity právě na odtěžení většího množství nánosů z rybníka. Ironií celé rekonstrukce je ale to, že krásná žulová hráz včetně moderního a s konstrukční invencí vymyšleného přepadu, na jejíž přípravě a realizaci pracuje deset lidi od rána do tmy, bude rámovat rybník, který zůstane plný bahna. Přesto, že nynější práce investuje stejný subjekt, který spravuje rybník celý. I když možná jen dočasně. Možná státu je tento, dalo by se říct „kocourkovský příklad“ řešení problému , na rozdíl od lidí, asi fuk. Stejně jako již neexistujicím škeblím rybničním, které tu již totiž živé nenajdete. Rybník by ale žít měl a lidem, kteří jej spravují, by jeho osud jedno být neměl. Pod zůstavším bahnitým nánosem a „kocourkovským pohledem státu bude ale patrně dál jen živořit.

Sláva Pilík (převzato ze Slánských listů)

Prosinec 2009

V Kokovicích vzplál boj o hospodu!

•      Ke kuriózní situaci došlo v posledních týdnech v Kokovicích u Klobuk. Zatímco na podobných vesnicích jinde jsou lidé rádi, že hospodu vůbec někdo provozuje, zde se vesnice rozdělila v názoru, kdo by měl být tím, který bude hospodě šéfovat a nosit pivo. Hospodu pronajímá obecní úřad Klobuky, ale zastupitelstvo si s případem neví příliš rady. Proto  nakonec dospělo k názoru, že nechá rozhodnout štamgasty v hospodských volbách. O co vlastně přesně jde, to jsme zjišťovali u starosty Klobuk, které Kokovice spravují, Vladimíra Procházky. „Někteří občané v Kokovicích nejsou spokojení se současnou nájemkyní objektu paní Dickovou. Požadují vyšší úroveň hospody, obsluhy, a proto se přihlásila paní Henselyová, že by si to chtěla také pronajmout. Já jako zástupce obce jsem ale nezjistil žádné nesrovnalosti a nemám důvod jen tak měnit nájemce či mu dávat výpověď. Nájem platí řádně, kontrola hygieny byla také v pořádku, takže nemáme důvod. Ale zabývat se míněním občanů se musíme,“ řekl pro Slánské listy starosta. Jde o skutečně kuriózní situaci, kterou údajně vyvolali nespokojení chalupáři, převážně z Prahy, rovněž pak kokovičtí občané, kteří v obci zas tak dlouho nebydlí či ti, na které se nespokojenci obrátili. Stěžují si na neochotu obsluhujícího pana Dicka, na nemožnosti pořádání kulturních akcí dle jejich představ i na to, že prý je obsluha na ně zvláště v pozdních hodinách zbytečně nevrlá. Na druhé straně ale existuje petice, kterou obdržel Klobucký obecní úřad a pod níž je podepsáno na 70 lidí, z toho 35 z Kokovic. Petice občanů se staví za setrvání nájemkyně paní Dickové v jejich hospodě. Tak jak je to tedy, o co tady jde? Pro zjištění dalších informací jsme samozřejmě do Kokovic jeli. Po krátkém obcházení zavřené hospody (otevírá zpravidla od 18 hodin) nám najednou kdosi otevřel dveře s dotazem, zdali něco nepotřebujeme. Náhoda tomu chtěla, že tím mužem byl právě Ota Dick, druhou stranou tak kritizovaný. Tedy ten muž, který v hospodě nosí pivo. „Myslím, že na nás udělali takovou menší ´boudu´. V Kokovicích žijeme 16 let, s každým se tu známe. Hospodu provozujeme již čtyři roky a skoro dva roky nám trvalo, než jsme ji s přispěním pivovaru dali dohromady. To ale musíte pivovaru něco dokázat, například, že tu je určitá výtoč piva a podobně. Nebylo to zrovna lehký, předtím tu byly například staré umakartové stoly, prostě nic moc. A před dvěma lety nás ještě někdo vykradl a udělal tu velkou škodu,“ říká dost posmutněle Ota Dick. V Kokovicích žije včetně dětí asi 100 obyvatel a do hospody chodí porůznu asi třicet stálých hostů. Celá iniciativa může prý vycházet z aktivity jiného majitele hospody, té v Klobukách. Právě dcera tohoto majitele totiž o možnost pronajmout si hospodu místo Dickových požádala. Praxi má a podle našich informací je zatím bez zaměstnání. Na vesnici jsou často velmi podivné vztahy mezi lidmi a to i v době, kdy by více měli držet pospolu. Starosta Procházka říká, že se zastupitelstvo společně s osadním výborem, jehož předsedkyně je na straně kritiků, dohodlo, že dovolí, aby si lidé zvolili nájemce hospody sami a že výsledek bude vedení obce respektovat. Svým způsobem je to velmi kuriózní, protože stávající personál může na obecním úřadu žádat v případě své porážky dodržení smlouvy. Pak by muselo zastupitelstvo čekat až doba pronájmu vyprší. Jak to ale vše dopadne, si těsně před naší uzávěrkou nikdo neodvážil odhadovat. „Lidé se na vás naštvou, kdy jim třeba něco nedovolíte. Někteří přijdou již po zavírací hodině, kdy už vše máme umyto a domáhají se vstupu. Není divu, že to odmítneme. Když tu zůstávají déle, to nám přece nevadí. Ale když tu po jednom divadelním představení nechali na sále velký nepořádek a nehnul jsem s nimi, aby si to přišli uklidit, tak přece není divné, že to nechceme už opakovat,“ vysvětluje některá témata kritiky svých odpůrců Ota Dick. Chtěli jsme samozřejmě dát prostor také druhé straně sporu, ale v neděli 29. 11. večer na vyzvánění mobilního telefonu nové zájemkyně o nájem nikdo nereagoval. A kdo vlastně rozhodne o tom, která z nájemkyň má v hospodě být? O tom v době naší návštěvy ještě přesně nevěděl ani pan Dick. „Nejspravedlivější by asi bylo, kdyby mohli volit jen lidi z Kokovic,“ říká i přesto, že jedním slovem dodává, že další kamarádi, kteří stojí při nich jsou například z Úherců. O způsobu voleb a voličích se tedy rozhodne až těsně před volbami. My jsme se snažili vytvořit prostor pro vyjádření i pro novou žadatelku o tento nájem, ale v neděli večer před uzávěrkou vydání jsme se na ni bohužel nedovolali. Kokovický případ boje o hospodu spojený s hospodskou volbou nájemce občany je skutečně velká kuriozita. Vždyť v tržním hospodářství platí jediné. Když jsou špatné služby, zákazník nepřijde a majitel, či nájemce prostě musí zavřít krám. A přišel by zcela legálně jiný zájemce o tuto živnost. Jaké verše by jako ódu na radost jedněch, či starost druhých, prostě na vesnický spor asi sepsal slavný zdejší básník Karel Toman (vlastním jménem Antonín Bernášek), který se v Kokovicích narodil? Možná by si mnozí v Kokovicích měli vzít za své vlastnosti, které proslulost kokovického básníka vytvořily. Ale to už je jiná písnička. Ta současná hovoří o tom, že v kokovických tajných hospodských volbách, které se uskuteční v pátek 4. prosince od 19 hodin, se rozhodne o tom, kdo bude v hospodě jako šéf. Zdali do hospody i po volbách přijdou všichni ti, kteří tam dosud chodili, zatím nikdo nedokáže odhadnout.

Sláva Pilík převzato ze Slánských listů

Boj o hospodu v Kokovicích zná vítěze, ale...

•      Málokdy bývá v Kokovické hospodě tolik lidí, kolik se jich sešlo v pátek 4. prosince tohoto roku. Přítmí vesnického sálu i nálevny přivítalo přes sto lidí. Od 19 hodin večer se tady totiž konalo „hospodské referendum“, jak tomu mnozí začali již říkat. Od návštěvy hospody, kde se rozhodovalo, kdo bude roznášet po hospodě pivo, neodradil většinu návštěvníků ani fakt, že v televizi běžel přímý přenos z veledůležitého boje Čechů se Španěly o „salátovou mísu“ ve finále Davisova poháru v Barceloně. V Kokovicích se totiž „bojovalo“ o podstatnější záležitost - kdo bude šéfem zdejší hospody. Jak připomněl v úvodu starosta Klobuk, pod které Kokovice správně patří, Vladimír Procházka, zastupitelstvo si se situací, kdy mnozí lidé v Kokovicích chtěli změnu hospodského, nevědělo rady. Současná nájemkyně Jana Dicková si totiž veškeré povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy plní a tak obecní úřad neměl důvod jí dávat výpověď, i když to smlouva samozřejmě umožňuje. Tlak, patrně převážně mladších obyvatelů Kokovic či těch, kteří jsou spřízněni s místními chalupáři - herci či umělci byl ale tak veliký, že zastupitelstvo na nátlak osadního výboru Kokovic přistoupilo k nevšednímu rozlousknutí tohoto oříšku. Prostě vyhlásilo volby, o tom, koho si lidé přejí za hospodskou. O možnost provozování se totiž z druhé názorové skupiny přihlásila Věra Henselyová. Starosta po úvodu, ve kterém smysluplně využil situace, kdy v sále bylo velké množství místních a seznámil je se současným stavem a budoucností v obci, rozpočtem či některými investičními akcemi, brzy přistoupil k debatě o volbách. Na ty zvláště přespolní jistě netrpělivě čekali. Někteří totiž mají trvalé bydliště až v Praze. Právě osadní výbor Kokovic totiž, podle některých neoprávněně, v rozporu s rozhodnutím zastupitelstva, uvedl na pozvánku k volbám, že se jich mohou zúčastnit nejen občané Kokovic, ale také přátelé. Už to je velmi podivný přístup k volbám jako takovým. Nerozhodné klobucké zastupitelstvo zjevně nechtělo stranit nikomu, a tak upravilo volby tak, že zvlášť volili Kokovičtí a zvlášť ti ostatní s trvalým bydlištěm například v uvedené Praze, ale také Kladně, Vraném atd. To sklidilo z pléna určitou kritiku, o tom, jak se bude k těmto „cizím“ hlasům vlastně přihlížet. Ve svém vystoupení Věra Henselyová - nová adeptka na provozování hospody - uvedla, že lidé do hospody neradi chodí a zvláště to, že za současného stavu není možné v hospodě organizovat mnohé akce, například ty pro děti, či konkrétně akci Otevírání studánek, či divadelní představení pro mládež i dospělé a podobně. Přitom se odvolávala na známosti mezi místními herci - chalupáři. Současná provozovatelka Jana Dicková ve svém poněkud krátkém vystoupení, ze kterého bylo patrné její překvapení, že k volbám tohoto typu dochází, upozornila, že nikomu nebyly kladeny žádné překážky, když chtěl v hospodě něco pořádat. V rozhovoru pro Slánské listy pak řekla, že za vším jpatrně jen získání práce pro zatím nezaměstnanou paní Henselyovou, která by, pokud by chtěla, mohla přece vést hospodu v Klobukách, kterou tam jen pronajímá její otec. Kritika se snesla také na vedení obce, když zazněl názor, že osadní výbor se kdysi zvolil samozvaně bez řádné veřejné schůze. To patrně překvapilo i samotného starostu Procházku, který kritiku komentoval tím, že od příštího roku budou osadní výbory stejně zrušeny. Názory a vyjádření i atmosféra voleb - nevoleb velice připomínala pasáže ze slavného a kdysi zakázaného Formanova filmu „Hoří, má panenko“ z roku 1967. Bodré a upřímné názory lidí, mnohdy nezkušenost, jak se vůbec volby mají dělat, určitá živelnost v projevech, kdy musel starosta nakonec používat megafon, to bylo koloritem kokovických hospodských voleb. A jak to vše dopadlo? Po spočítání všech volebních lístků, které odevzdalo 93 přítomných, z nichž bylo 56 občanů Kokovic a 37 přespolních, takto: Kokovičtí se rozhodli dát ve 27 hlasech důvěru Janě Dickové, 29 lidí věří Věře Henselyové. U přespolních vyhrála zcela Věra Henselyová, které přivezlo hlas 28 přátel, Janě Dickové jen devět. Jak ale v závěru upozornil starosta, je výsledek hospodských voleb pro zastupitelstvo pouze vodítkem k jeho rozhodování (16. prosince a o jeho rozhodnutí budeme informovat - pozn. autora). Pokud by se zastupitelé chtěli nechat vést pouze volbou občanů z Kokovic, bude rozhodování těžké, neboť názor místních je vlastně téměř totožný. Pokud by přidali také názor přátel, což je zcela určitě rozporuplné, neboť jde jen o to, kdo přesvědčí víc lidí, aby ho, třeba za jednoho paňáka, přijelo volit, pak by novou hospodskou byla Věra Henselyová. Hledat pravdu a spravedlnost je obecně velmi obtížné a na vesnici je to patrně ještě těžší. Po rozporuplných názorech některých účastníků, proč se takové „divadlo“ vůbec dělá, možná skončily některé hlasovací lístky v kamnech, které stály a hřály jen metr od volební schránky. A původce toho aktu možná měl větší klid na duši než ti, kteří lístek do urny přece jen hodili.

Sláva Pilík – převzato ze Slánských listů

Nechceme hospodu, kam se chodí jen na pivo a panáky, říká Ladislav Soukup z Kokovic

Ladislav Soukup: Rádi bychom do vsi i do hospody vrátili život.

•      Před několika dny jsme psali o situaci kolem hospody v Kokovicích u Klobuk. O tom, že ohledně toho, kdo by tu měl být hospodskou či hospodským, vznikl v této obci určitý spor. Po přečtení článku „V Kokovicích vzplál boj o hospodu“ nám strana, která si myslí, že by se hospoda mohla provozovat lépe, otevřeněji a tak, aby byla příjemná pro co nejširší spektrum hostů, vytýkala, že jsme jí v článku nedali prostor. Článek o tom, že v Kokovicích budou z rozhodnutí zastupitelstva volby hospodského, sice měl hlavně za úkol o této události pouze informovat, ale proč vůbec k takové situaci v malé obci došlo, to je nesporně zajímavé. Proto jsme si dali schůzku s Ladislavem Soukupem, který je jedním z těch, kteří si myslí, že by hospoda mohla a také měla fungovat lépe. „Žiji tady osm let, máme tu trvalý pobyt, tak není možné říci, že za snahou změnit způsob provozování hospody stojí nějací chalupáři. Podobné je to s ostatními, většinou tu trvalý pobyt mají a pokud ne, žijí tady ve svých domech také dlouhá léta, jen trvalý pobyt mají kvůli firmě a podobně například v Praze. Snažíme se, aby vesnice nespala, snažíme se pořádat různé programy, například loni jsme dělali již druhý ročník soutěže Polka - valčík. Lidé přijdou, baví se, přijdou kamarádi a přátelé i z okolí. Ale když odpolední akce skončí, nemají kam jít. A přitom by bylo nejlepší, aby taková akce, které předcházelo dokonce i divadelní představení, byla zakončena sousedským posezením v místní hospodě. Ale to tu, bohužel, nejde,“ říká Soukup. Pan Soukup je divadelním režisérem na volné noze a s manželkou vymýšlí různé projekty, které pak realizují. Jeden z posledních dělal například v Belgii, kde kvůli tomu žili celý rok. Domnívá se, že ani v dnešní době není dobré, aby se lidé uzavírali do sebe, aby vesnice byla jen místem, kam se jezdí jen přespat. A za prací, ale i za kulturou se pak jezdí někam do většího města. Společně s několika dalšími aktivními přáteli, generačně mladšími lidmi, si myslí, že je možné vesnice, a samozřejmě také Kokovice, oživit. Že je možné sem přinést různé akce a to i proto, že mnozí mladí mají malé děti a také pro ně je dobré různé akce pořádat. Hospoda by dle něj měla být středem kulturního života v obci, ale současní nájemci hospody tomu dle jeho názoru příliš nepřejí. „Například jsme z naší taneční soutěže Polka - valčík udělali spoustu fotografii a ty jsme chtěli pro občany vystavit na malé výstavce v sále hospody. Provozovatel sice dovolil výstavu v sále za lokálem instalovat, ale pak sál vůbec neotevřel. To přece postrádá smysl,“ říká kriticky pan Soukup a dodává: „Je tu parta lidí, která chce něco pro vesnici dělat. Chtěli bychom, aby hospoda v Kokovicích se dostala do širšího povědomí okolí. Aby se stala místem, kam se hojně chodí, kde se pravidelně dejme tomu šestkrát do roka něco dělá pro veřejnost a to nejen pro dospělé, ale i děti. Rádi bychom, aby lidé věděli, že právě u nás v Kokovicích je možné vidět divadlo, soutěže v tanci či i jiné, třeba kdo upeče nejlepší buchty, vánoční představení, nebo živý Betlém, jehož zakončení bychom si v hospodě dokázali představit. Když něco děláte a nemáte echo - ozvěnu v tom smyslu, že pak zakončíte své úsilí posezením se sousedy v plné hospodě, tak je ta akce jen polovičatá. Hospoda prostě má na vesnici žít a tady bohužel zatím nežila. Na jedné straně jsou nápady, vize, na druhé je pak realizace, která často něco stojí. Jak tedy chtějí občané Kokovic, kteří nejsou spokojeni se současnou úlohou hospody, ani životem v obci, dokázat ostatní přesvědčit a jak chtějí získávat na podobné akce peníze? Jak chtějí přesvědčit ostatní, kteří už si zvykli na to, jak se v obci žije a ani moc změny nechtějí? „Víte, já tu snad ani žádného neústupného starousedlíka nevidím, vidím jen lidi, kteří změny chtějí a ty, kteří se změnám brání ne snad proto, že by je nechtěli, ale možná proto, že představa, že tu někdo nový či někteří mladší nějak zasahují do jejich života, jim není po chuti. Prostě jakoby přicházeli o nějaké své teritorium,“ vysvětluje pan Soukup. Proč ale ti aktivní v Kokovicích, ti kteří si myslí, že místní hospoda nehraje svou roli v obci, jak má, proč se nepokusili o změnu již dříve? „Za předcházejícího hospodského nebyly takové problémy, ale pan Klika se odstěhoval do Slaného a hospodu pustil. Od doby nového nájemce sice uplynuly čtyři roky, ale nějaký čas nepoznáte, jak to vlastně myslí, jak to bude fungovat. Ale nyní už je jasné, že nemá zájem o komunitní věci, myslím, že o sousedy mu moc nejde. Byla tu sice Mikulášská, ale proč na sále byla taková zima? My prostě nechceme hospodu, kam se jen chodí na pár piv a panáky. Díky tomu, že se o nájem přihlásila paní Henselyová, věříme, že pokud by dostala příležitost, mohla by se kokovická hospoda změnit z hospody na pohostinství. A když bude pohostinná atmosféra, přijdou i lidé a na naší vesnici bude příjemnější a pestřejší život,“ přesvědčuje pan Soukup. A peníze? Letos získal právě pan Soukup 30 tisíc korun od Nadace Via na grant, který má za cíl rozvoj sousedských vztahů. Peníze byly poskytnuty na jednoroční činnost. A v Kokovicích se tak každý měsíc pořádaly work shopy pro děti, koupil se materiál na modernizaci dětského hřiště a peníze byly tak použity ve prospěch vztahů mezi sousedy. Za poslední desítky let je zřetelné, jak společenský život z vesnic zmizel. Obce baráčnické dožívají, spolkový život je v nenávratnu. Mnohde na vesnicích shánějí alespoň hospodského za každou cenu, i za cenu velice nízkého pronájmu. Tady v Kokovicích je podle pana Soukupa dost lidí, převážně mladší generace, kteří mají svou vizi, ale i konkrétní představy jak společenský život v obci ve prospěch dětí, mládeže, mladých rodičů, ale i starších lidí včetně starousedlíků obohatit. K tomu jim, dle jejich názoru, má posloužit i otevřený přístup kokovické hospody. V době, kdy vychází toto vydání Slánských listů již bylo rozhodnuto, kdo bude v brzké době hospodu vést. Zdali současný spor a jeho řešení povede ve zlepšení života na malé vesnici, to je ale ještě otázka. Na ni zcela jistě budeme znát odpověď už letos, ale jaká bude, to je pouze v rukou kokovických občanů.

Sláva Pilík – převzato ze Slánských listů.

     A komentáře k článku: 

Marty: panu Soukupovi

     Vážený pane, článek je hezký. Jen ty chyby, kdyby nebyly. Já bych ho psal takhle. Bydlím v Kokovicích 8 let. Věčně jsem v Belgii, nebo Brazílii. Trvalý pobyt mám měsíc, nebo dva. Grant jsem dostal, tancovačku jsem udělal (hodnotím velmi kladně), workshopy pro děti nedělám (alespoň to nikdo neví), materiál na dětské hřiště jsem nekoupil. V sále jsem uspořádal pře třemi lety divadlo pro děti za účasti 2 herců a osmi psů - a nechal jsem tam bordel. Na Mikuláše jsem šel, ale na organizaci jsem se nepodílel. To ostatní nekomentuji, to je jen jiný pohled na svět.

fejfina - 14. 12. 2009, 18:15:38

    S rodinou bydlíme nedaleko Kokovic přes 4 roky. Několikrát jsme hospůdku navštívili. Chodí tam pár místních lidí, ale spíše asi na televizi než na pivo. Co se týče čistoty nemám, co vytknout, ale obsluha nebyla nikdy moc přívětivá udělat pár kroků k hostu s pivem. Vzhledem k tomu, že manžel je muzikant chtěl vidět sál a na třetí dotázání mu jej otevřeli. Docela se divím, že se o tuto hospůdku už dávno nezajímal nějaký pořádný pronajímatel. Vždyť způsobů, jak přilákat hosty s tak pěknými prostory je spousta, a když budou dělat i akce pro děti, tak tím přilákají i rodiny z okolí. Tady na vesnici v podstatě nejsou žádné aktivity pro děti kromě Dnu dětí a zdobení vánočního stromku v Klobukách. Kromě toho se divím, že bylo o tu volbu pronajímatele vůbec zatopeno většinou host sedí u výčepu a mrzne.

Volba hostinské byla prý habaďůra, lidé jsou naštvaní

     Kokovice - boj o hospodu v Kokovicích skončil, vítěz bere vše, obec to ale rozdělilo na dva tábory. Co by to bylo za vesnici, kdyby v ní nefungovala hospoda. A přesto, nejdůležitější strategické místo uprostřed Kokovic přišlo na základě místního referenda o hostinského. Z tohoto důvodu jsou nyní obyvatelé obce rozděleni na dva tábory. Jedni nemohou pochopit, proč byl výčepní odvolán, když byli s jeho službami spokojeni, druzí tvrdí, že situace byla v tomto stavu dále neudržitelná a nesnesitelná. Kvůli tomu, že téměř stovka obyvatel již na počátku měsíce vyjádřila svůj nesouhlas se setrváním hostinských – manželů Dickových v místě prostřednictvím hlasovacích lístků a sami si zvolili Věru Henselyovou, vzali tuto skutečnost na vědomí minulou středu i zastupitelé sousedních Klobuk, pod které Kokovice spadají. V Kokovicích byly neshody již od listopadu kvůli tomu, zda mají manželé Dickovi setrvat dále jako hospodští. Mezi tím přišla i petice, která je ale podpořila. S našimi zastupiteli jsme se však nedokázali dohodnout vzhledem k tomu, že osadní výbor z Kokovic chtěl i nadále vybrat zájemkyni o pronájem hospody Věru Henselyovou. Dopadlo to tak, že došlo k oněm zmíněným volbám, které vyšly jednoznačně v její prospěch. Přesto si nemyslím, že je to pro paní Henselyovou výhra, protože ta restaurace není výdělečný podnik. Ale jestliže má do toho chuť, ať to zkusí,“ sdělil starosta Klobuk Vladimír Procházka. Kladenský deník se pokoušel získat vyjádření i od odvolaného hostinského Oty Dicka, bohužel v místě bydliště se nám ho zastihnout nepodařilo. Podle jeho sousedů a skalních příznivců byly volby fraška a odvolání hostinského považují přinejmenším za zmanipulované. „U těch voleb jsem byl a když jsem viděl, že je to předem jasné, raději jsem odešel. Celé čtyři roky nebyly proti Otovi námitky a najednou bylo potřeba se ho zbavit. Nejsem stálý host, ale kdykoli jsem si šel k němu pro pití, vyhověl mi, stejně tak když jsem potřeboval cigarety, i když bylo zavřeno,“ uvedl Jaroslav z Kokovic. Podobně hovoří i další obyvatelé. „V hospodě jsem nebyl už tři roky, ale s Otou jsem kdysi hrával mariáš. Podle mě je to dobrej chlap. Ty volby, co se tu uskutečnily, byla pěkná habaďůra. Přijel sem autobus komediantů, přátel těch loutkářů, kteří v obci bydlí, pořádají pro děti představení a kamarádí s paní Henselyovou. Odvolili a zmizeli,“ uvedl Oldřich Krupka. K tomuto názoru se přiklání i další muž z obce, jenž vidí volby hostinského jako zmanipulované, předem připravené a nespravedlivé. „Paní Henselyová má zřejmě velkou podporu chalupářů a herců, kteří chtějí oživit kulturu v obci a sál hospody používat k těmto účelům. Jenže malé děti ty pohádky nechápou a spíše se bojí. Naše Anička naposledy utekla, když to viděla,“ vyjádřil se Oldřich Slanař. Pravdou ale je i to, že mnoho lidí v obci s nabídkou sortimentu hospody, provozní dobou i přístupem hostinského spokojeni dlouhodobě nebyli. „Pivo nemělo dobrou teplotu a neměl ani utopence a kafe měl zatuchlé. Spokojenost nebyla. Před tím byl zaměstnán v Kladně u firmy, kde pobíral rok marodní a tady dělal načerno, takže se tam s ním nakonec taky rozloučili. Tak mi řekněte, co to je za pracanta,“ vyjádřila se žena z Kokovic. Jestli byly volby hostinského zmanipulované lze dokázat už jen stěží, pravdou zůstává, že vše má v rukou nyní Věra Henselyová, která musí místní přesvědčit, že to myslí především dobře. „O hospodu jsem požádala, protože byli lidé dlouhodobě nespokojeni. Všem se člověk zavděčit nemůže, ale mám chuť to zkusit a hlavně pořádat v obci kulturní akce a dopřát lidem kvalitní sortiment zboží. Můj otec má hospodu v sousedních Klobukách, tak mi jistě poradí, co dělat, aby lidé byli co nejspokojenější,“ sdělila nová hostinská Věra Henselyová.
    

Převzato z Kladenského deniku

Klobucké zastupitelstvo rozhodlo o novém nájemci hospody v Kokovicích

     Několikaměsíční ostře sledovaný „boj o hospodu“, který se odehrál v Kokovicích u Klobuk od podzimu tohoto roku, zná svého vítěze. Poslední letošní jednání zastupitelstva, jež se konalo ve středu 16. prosince v Klobukách, rozhodlo poměrem hlasů 6:3, že kokovická hospoda může mít nového nájemce. Na průběh jednání a poznatky vedení obce jsme se zeptali starosty Klobuk Vladimíra Procházky. Jaký byl průběh zasedání a od kdy by mohl být v hospodě nový nájemce? Pokud se týká bodu o nájemci kokovické hospody, rozhodlo zastupitelstvo poměrem hlasů 6:3 ve prospěch nové žadatelky paní Henselyové. Proti tomu byli jak starosta, tak oba místostarostové (všichni ostatní byli pro - pozn. autora). Současná nájemkyně paní Dicková obdrží do konce roku 2009 v souladu se smluvními podmínkami výpověď a pokud využije tříměsíční výpovědní lhůty, byl by ukončen nájem k 1. dubnu 2010. Možné ale je i to, že paní Dicková nevyužije zcela výpovědní lhůtu a skončí dříve, což bychom umožnili. Novou nájemní smlouvu bychom pak podepsali podle data ukončení předchozího nájmu. Jaký je v hospodě vůbec nájem a co si od změny nájemce obec Klobuky slibuje? Nájem zůstává stejný jako předtím - pouze 500 korun měsíčně. Je to proto, že chceme hospodu zachovat, i když výnos z ní má nájemce jistě malý. Na údržbu přitom doplácíme, například za rok 2009 to bylo asi 15 tisíc korun, které jsme vydali za výměnu oken u WC a sklepů. Od změny si toho příliš jako úřad neslibujeme, ale doufáme, že se naplní sliby nové nájemkyně a jejích přátel, které hovoří o zkulturnění prostředí, pořádání divadel, akcí jako setkání matek, o pořádání tanečních zábav a podobně. Prý budou také iniciovat sportovní turnaje, zejména ve stolním tenise. Jak jsme již v předcházejících článcích ve Slánských listech avizovali, zastupitelstvo Klobuk, pod které Kokovice a také tamní hospoda správně patří, skutečně přihlédlo k výsledkům voleb, byť poměrně těsným. Boj o hospodu tak zná svého oficiálního vítěze. Zdali to bude skutečné vítězství také pro občany a hosty v hospodě, to by měl ukázat slibovaný nový přístup v chápání hospodského zařízení jako místa s pohostinnou atmosférou. Zdali se podaří, že hospoda v Kokovicích bude skutečně lepší, to nebude v příštím roce obtížné posoudit. A většina z místních by jistě ráda věřila, že poměrně kuriózní volby o tom, kdo má být hospodskou, se již nebudou opakovat. 

Sláva Pilík Slánské list