Kronika obce 14.- 19. století
Z historického hlediska byly Kokovice většinou samostatnou obcí. Proto ji tak pro zjednodušení nazývám.Historie obce sahá do roku 1317, kdy jsou první zachované zprávy. Obec se rozvíjela bez zvláštních katastrof a válek, poklidně v souladu s rozvojem celé země.V obci nejsou žádné významější památky, až na dva státem chráněné stromy. Jediný kdo obec svým způsobem proslavil je básník Karel Toman (vlastním jménem Antonín Bernášek), který se zde narodil.
Kokovice leží v mělkém otevřeném údolí Žerotínského potoka (přítoku Bilichovského potoka, níže po proudu zvaného Zlonický potok) v bezlesé zemědělské krajině mezi Slaným a Louny. Na potoce východně od vsi je nevelký rybník, další dva jsou přímo pod vesnicí. Jádrem vesnice je poměrně drobná trojúhelníková náves, lemovaná na severní a kratší západní straně hustě řazenými usedlostmi. V jihozápadním rohu návsi stál symetricky komponovaný vrchnostenský hospodářský dvůr (patrně na místě starší tvrze) a západně od něj ovčín. Východně od vsi byl v údolí potoka mlýn. Druhotná drobná chalupnická zástavba vznikala v 18. a 19. století jihozápadně od jádra vsi a podle komunikace do Klobuk. Památkově hodnotný areál kapitulního dvora je bohužel na pokraji zániku. Typologicky neobvyklou stavbou je půvabná kaple na návsi, která má podobu otevřeného altánu se zděnými pilíři, chránícího litinový kříž na kamenném soklu. V Kokovicích se dochovalo několik hodnotných příkladů lidové architektury z průběhu 19. století , typických pro národopisný region Slánska. Starší horizont hrázděných staveb se bohužel již nepodařilo zaznamenat. Snad jen patrový dům č. 5 na západní straně návsi může v patře obsahovat fragmenty hrázděné konstrukce. Památkově nejcenější je areál usedlosti č. 18 v severozápadní části návsi, ve které se narodil lyrický básník Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek (1877 - 1946). Dům je mimořádně hodnotná patrová klasicistní stavba z první poloviny 19. století s dochovalou fasádou , členěnou lizénami. Vzadu je na dům napojena hospodářská budova s chlévy v přízemí a sýpkou v patře, přístupná z podklenutého peřónu se schodištěm. Dvůr usedlosti uzavírá torzo brány. Ve vsi dnes převládá relativně nenáročná zděná architektura ze druhé poloviny 19. a první čtvrtiny 20. století , i když některé objekty mohou mít i starší klacisistní jádra. Jmenujme alespoň patrové domy čp 6 (původně oddělený z usedlesti čp 5), čp 11 (z roku 1914), čp 26 a dále přízemní domky čp 45 a 46 na jižní straně návsi z roku 1900. V usedlosti čp 4 a 6 se dochovaly klenuté brány. Ve většině usedlostí stojí mohutné hospodářské stavby, bohužel však poznamenané dlouhodobě zanedbanou údržbou. Vesnice byla těžce poškozena v období socialismu. Zástavba sice nebyla na rozdíl od mnoha okolních vesnic rozrušena demolicemi, většina hodnotných staveb ale důsledku kolektivizace zemědělství ztratila svou přirozenou funkci a nezadržitelně chátrala. Nejvíce byl postižen areál dvora. Přesto se hlavní architektonické a urbanistické kvality vesnice (až na dílčí modernizace fasád) zachovaly a Kokovice se řadí k památkově poměrně hodnotným vesnickým sídlům Slánska.
Autor: Jan Pešta
Kronika obce: Podle prvních zpráv z počátku 14. století se Kokovice skládaly z několika vladyckých statků.Na nich seděli roku 1318 vladykové Ondřej Petr a Kunrát z Kokovic. Bušek z Kokovic zapsal roku 1362 plat na Kokovicích kapitule Všech svatých a koleji mansionářské a jako jeden z patronů kostela v Telcích se připomíná ještě roku 1368. Jeho nástupcem a držitelem části vsi byl Jindřich Kokovec z Bílého Újezdce (nynější Šternberk u Ledec) připomínaný v letech 1381-88. Vdova po něm Dorota dědila dvůr s dvojím poplužím a část vsi a to vše zapsala roku 1404 a 1406 Štěpánovi ze Žehrovic a Boryňovi ze Lhoty.Ve vkladu dědictví této Doroty Kokovcové z Újezda je roku 1404 poprvé uváděna zdejší tvrz. Mimo ní seděl na Kokovicích roku 1394 také Aleš ze Slavětína a ve stejné době je i jmenován ještě Mareš z Kokovic, který zemřel před rokem 1408 a odkázal nějaké peníze Strahovskému klášteru. Měl dceru Přibu která, také nábožensky založená, si roku 1419 uložila peníze u křižovníků a učinila je i dědici svého skrovného jmění. Kromě již uvedených se roku 1408 připomíná Rejman z Kokovic a roku 1419 Petr z Kokovic. Dalším známým je Stan z Kokovic narozený kolem roku 1405 a naposledy zmiňovaný roku 1468. Posledním známým je Alexander z Kokovic, jmenovaný k roku 1498. Na konci 15. a začátkem 16. století držel Kokovice Jindřich Hořešovec z Libušína, od kterého kupuje kolem roku 1505 Habart Kokovský z Hertenberka tvrz, dvůr a ves Kokovice s částmi Kvílic a Kutrovic. Podle tohoto Habarta, osedlého na Kokovicích, se větev rodu z Hertenberka na Loketsku dále nazývá Kokovští z Hertemberka. Jeho syn Petr byl ve své době známý výtržník, který se soudil s Jindřichem Hořešovcem a nechal jakéhosi Prokopa za hrdlo ke kolu u vozu v zimě přikovat, až ten z toho umřel. Jeho manželkou byla Eufrozina, rozená z Martinic. Roku 1539 přijel Petr Kokovský na smečenský zámek, kde se střetl s manželčiným synovcem Janem Bořitou a toho konví do hlavy uhodil a zkrvavil. V tomto století připomíná gruntovní kniha rovněž rod Gerstorfů. Petr Kokovský zapsal Kokovice roku 1551 svým bratrancům Habartovi a Janovi, kteří je roku 1553 převzali. Oba zemřeli bez mužských potomků. Po Habartovi zůstaly 3 dcery, z nichž nejstarší Kateřina vyplatila své sestry Johanku a Alenku a roku 1574 převzala Kokovice, kde hospodařila se svým manželem Kryštofem Elznicem z Elznic. Po jeho smrti se roku 1593 vdala za Buriana Voračického z Paběnic a přežila i toho. Burian zemřel roku 1597 a Kateřina se provdala potřetí, tentokrát za pána z Věžník, a prodala Kokovice roku 1601 Barboře Doupovcové z Chyše a Egerberka, rozené Pětipeské, manželce Bedřicha Doupovce z Doupova. Tak se staly Kokovice součástí panství Vraný. Dalším pánem na tomto panství byl Vilém Vojtěch Doupovec z Doupova. Právě tento Vilém z Doupova byl konfiskací po roce 1620 postižen ze slánské šlechty nejvíce. Všechny takto zabavené statky koupil v roce 1623 Jan Zdeněk Vratislav hrabě z Mitrovic. Ten byl manželem Kristýny, sestry Viléma Doupovce a ještě roku 1654 je v Berní rule uváděn jako majitel statku Vraný. Roku 1661 byl od dílu Vranského pana Jana Bílka z Bilenberka separován stateček Kokovice a převeden k ruce Jana Karla Hložka ze Žampachu. Ten však roku 1668 připadl k panství Třebíz. Roku 1715 se Kokovice dostaly s půlkou panství Třebíz, zvanou Klobuky, opět k Vranému, a tedy k pražské kapitule, kde už zůstaly. Za třicetileté války byla kokovická tvrz spolu s dvorem téměř zničena a v roce 1659 z nich zůstalo jen několik zdí. Zatímco dvůr byl ve druhé polovině 17. století obnoven, zříceniny tvrze postupně zmizely. Tvrz stávala na mírném ostrohu, chráněném ze stran potoky a od východ rybníkem, kde se dodnesříká Na hrádku, a v předpolí byl dvůr. V roce 1848 uvádí František Palacký v knize „Popis královstwí českého, že Kokowice mají 25 domů a 242 obyvatel. V roce 1850 byly Kokovice samostatnou obcí v okresu Slaný. Tohoto roku byl pronajat zdejší dvůr Jeho Excelenci hraběti Thunovi z Hohensteinu z Peruce na 12 roků za 6 000 zlatých ročně. Po uplynuté době bylo jemu opět pronajat až do roku 1900. Na den Všech sv. vyhořelo č. 18 patřící p. Janu Bernáškovi u mlýna v zahradě. Číslo to se více neobnovilo a bylo později přeměněno v pozemek. Nejstarší obyvatelé, které se podařilo dohledat jsou Antonín Janda, který se narodil v roce 1865 a Marie Jandová (1866) rozená Kypová, kteří žili v domku č.p. 2 (dnes má jako rekreační domek rodina Ruchařova, 1866
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den,
jsem příbuzná s panem Janem Malypetrem. Můj otec František Malypetr se narodil v Cítolibech 11.7.1934 čp. 145. Bohužel již zemřel. Z vyprávění vím, že chodil na statek s dědou Františkem Malypetrem narozen 26.9.1908 v Cítolibech. Ráda bych chtěla zjistit v kronice souvislosti. Děkuji

Kronika
(Iva Malypetrová, 9. 3. 2011 19:55)