Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kronika obce 14.- 19. století

4. 5. 2007

 

 Úvod:

 

 

Z historického hlediska byly Kokovice většinou samostatnou obcí. Proto ji tak pro zjednodušení nazývám.Historie obce sahá do roku 1317, kdy jsou první zachované zprávy. Obec se rozvíjela bez zvláštních katastrof a válek, poklidně v souladu s rozvojem celé země.V obci nejsou žádné významější památky, až na dva státem chráněné stromy. Jediný kdo obec svým způsobem proslavil je básník Karel Toman (vlastním jménem  Antonín Bernášek), který se zde narodil.

 

Kokovice leží v mělkém otevřeném údolí Žerotínského potoka (přítoku Bilichovského potoka, níže po proudu zvaného Zlonický potok) v bezlesé zemědělské krajině mezi Slaným a Louny. Na potoce východně od vsi  je nevelký rybník, další dva jsou přímo pod vesnicí. Jádrem vesnice je poměrně drobná trojúhelníková náves, lemovaná na severní a kratší západní straně hustě řazenými usedlostmi. V jihozápadním rohu návsi stál symetricky komponovaný vrchnostenský hospodářský dvůr (patrně na místě starší tvrze) a západně od něj ovčín. Východně od vsi byl v údolí potoka mlýn. Druhotná drobná chalupnická zástavba vznikala v 18. a 19. století jihozápadně od jádra vsi a podle komunikace do Klobuk. Památkově hodnotný areál  kapitulního dvora je bohužel na pokraji zániku. Typologicky neobvyklou stavbou je půvabná kaple na návsi, která má podobu otevřeného altánu se zděnými pilíři, chránícího litinový kříž na kamenném soklu. V Kokovicích se dochovalo několik hodnotných příkladů lidové architektury z průběhu 19. století , typických pro národopisný region Slánska. Starší horizont hrázděných staveb se bohužel již nepodařilo zaznamenat. Snad jen patrový dům č. 5 na západní straně návsi může v patře obsahovat fragmenty hrázděné konstrukce. Památkově nejcenější je areál  usedlosti č. 18 v severozápadní části návsi, ve které se narodil lyrický básník Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek (1877 - 1946). Dům je mimořádně hodnotná patrová klasicistní stavba z první poloviny 19. století  s dochovalou fasádou , členěnou lizénami. Vzadu je na dům napojena hospodářská budova s chlévy v přízemí  a sýpkou v patře, přístupná z podklenutého peřónu se schodištěm. Dvůr usedlosti uzavírá torzo brány. Ve vsi dnes převládá relativně nenáročná zděná architektura ze druhé poloviny 19. a první čtvrtiny 20. století , i když některé objekty mohou mít i starší klacisistní jádra. Jmenujme alespoň patrové domy čp 6 (původně oddělený z usedlesti čp 5), čp 11 (z roku 1914), čp 26 a dále přízemní domky čp 45 a 46 na jižní straně návsi z roku 1900. V usedlosti čp 4 a 6 se dochovaly klenuté brány. Ve většině usedlostí stojí mohutné hospodářské stavby, bohužel však poznamenané dlouhodobě zanedbanou údržbou. Vesnice byla těžce poškozena v období socialismu. Zástavba sice nebyla na rozdíl od mnoha okolních vesnic rozrušena demolicemi, většina hodnotných staveb ale důsledku kolektivizace zemědělství ztratila svou přirozenou funkci a nezadržitelně chátrala. Nejvíce byl postižen areál dvora. Přesto se hlavní architektonické a urbanistické kvality vesnice (až na dílčí modernizace fasád) zachovaly a Kokovice se řadí k památkově poměrně hodnotným vesnickým sídlům Slánska. 

Autor: Jan Pešta 

 Kronika obce:

Podle prvních zpráv z počátku 14. století se Kokovice skládaly z několika vladyckých statků.Na nich seděli roku 1318 vladykové Ondřej Petr a Kunrát z Kokovic. Bušek z Kokovic zapsal roku 1362 plat na Kokovicích kapitule Všech svatých a koleji mansionářské a jako jeden z patronů kostela v Telcích se připomíná ještě roku 1368. Jeho nástupcem a držitelem části vsi byl Jindřich Kokovec z Bílého Újezdce (nynější Šternberk u Ledec) připomínaný v letech 1381-88. Vdova po něm Dorota dědila dvůr s dvojím poplužím a část vsi a to vše zapsala roku 1404 a 1406 Štěpánovi ze Žehrovic a Boryňovi ze Lhoty.Ve vkladu dědictví této Doroty Kokovcové z Újezda je roku 1404 poprvé uváděna zdejší tvrz. Mimo ní seděl na Kokovicích roku 1394 také Aleš ze Slavětína a ve stejné době je i jmenován ještě Mareš z Kokovic, který zemřel před rokem 1408 a odkázal nějaké peníze Strahovskému klášteru. Měl dceru Přibu která, také nábožensky založená, si roku 1419 uložila peníze u křižovníků a učinila je i dědici svého skrovného jmění. Kromě již uvedených se roku 1408 připomíná Rejman z Kokovic a roku 1419 Petr z Kokovic. Dalším známým je Stan z Kokovic narozený kolem roku 1405 a naposledy zmiňovaný roku 1468. Posledním známým je Alexander z Kokovic, jmenovaný k roku 1498. Na konci 15. a začátkem 16. století držel Kokovice Jindřich Hořešovec z Libušína, od kterého kupuje kolem roku 1505 Habart Kokovský z Hertenberka tvrz, dvůr a ves Kokovice s částmi Kvílic a Kutrovic. Podle tohoto Habarta, osedlého na Kokovicích, se větev rodu z Hertenberka na Loketsku dále nazývá Kokovští z Hertemberka.  Jeho syn Petr byl ve své době známý výtržník, který se soudil s Jindřichem Hořešovcem a nechal jakéhosi Prokopa za hrdlo ke kolu u vozu v zimě přikovat, až ten z toho umřel. Jeho manželkou byla Eufrozina, rozená z Martinic. Roku 1539 přijel Petr Kokovský na smečenský zámek, kde se střetl s manželčiným synovcem Janem Bořitou a toho konví do hlavy uhodil a zkrvavil. V tomto století připomíná gruntovní kniha rovněž rod Gerstorfů.  Petr Kokovský zapsal Kokovice roku 1551 svým bratrancům Habartovi a Janovi, kteří je roku 1553 převzali. Oba zemřeli bez mužských potomků. Po Habartovi zůstaly 3 dcery, z nichž nejstarší Kateřina vyplatila své sestry Johanku a Alenku a roku 1574 převzala Kokovice, kde hospodařila se svým manželem Kryštofem Elznicem z Elznic. Po jeho smrti se roku 1593 vdala za Buriana Voračického z Paběnic a přežila i toho. Burian zemřel roku 1597 a Kateřina se provdala potřetí, tentokrát za pána z Věžník, a prodala Kokovice roku 1601 Barboře Doupovcové z Chyše a Egerberka, rozené Pětipeské, manželce Bedřicha Doupovce z Doupova. Tak se staly Kokovice součástí panství Vraný. Dalším pánem na tomto panství byl Vilém Vojtěch Doupovec z Doupova. Právě tento Vilém z Doupova byl konfiskací po roce 1620 postižen ze slánské šlechty nejvíce. Všechny takto zabavené statky koupil v roce 1623 Jan Zdeněk Vratislav hrabě z Mitrovic. Ten byl manželem Kristýny, sestry Viléma Doupovce a ještě roku 1654 je v Berní rule uváděn jako majitel statku Vraný. Roku 1661 byl od dílu Vranského pana Jana Bílka z Bilenberka separován stateček Kokovice a převeden k ruce Jana Karla Hložka ze Žampachu. Ten však roku 1668 připadl k panství Třebíz. Roku 1715 se Kokovice dostaly s půlkou panství Třebíz, zvanou Klobuky, opět k Vranému, a tedy k pražské kapitule, kde už zůstaly. Za třicetileté války byla kokovická tvrz spolu s dvorem téměř zničena a v roce 1659 z nich zůstalo jen několik zdí. Zatímco dvůr byl ve druhé polovině 17. století obnoven, zříceniny tvrze postupně zmizely. Tvrz stávala na mírném ostrohu, chráněném ze stran potoky a od východ rybníkem, kde se dodnesříká Na hrádku, a v předpolí byl dvůr. V roce 1848 uvádí František Palacký v knize „Popis královstwí českého, že Kokowice mají 25 domů a 242 obyvatel.  V roce 1850 byly Kokovice samostatnou obcí v okresu Slaný.

 
Něco ke znaku. Pokud současný znak obce Klobuky, k němuž se hlásíme, má v sobě i symbol Kokovic, pak je nutné uvést, že Martin Kolář v Českomoravské heraldice uvádí, že vladykové z Kokovic užívali jako rodového znamení „vola celého“.
 
Výše uvedené údaje byly získány od autora Libora Dobnera – Slánské listy 1/1995, z Bílkových Dějin konfiskací, z Českomoravské heraldiky od Martina Koláře.
 
1864

 Tohoto roku byl pronajat zdejší dvůr Jeho Excelenci hraběti Thunovi z Hohensteinu z Peruce na 12 roků za 6 000 zlatých ročně. Po uplynuté době bylo jemu opět pronajat až do roku 1900. Na den Všech sv. vyhořelo č. 18 patřící p. Janu Bernáškovi u mlýna v zahradě. Číslo to se více neobnovilo a bylo později přeměněno v pozemek. Nejstarší obyvatelé, které se podařilo dohledat jsou Antonín Janda, který se narodil v roce 1865 a Marie Jandová (1866) rozená Kypová, kteří žili v domku č.p. 2 (dnes má jako rekreační domek rodina Ruchařova,

1866

 Na jaře vyhořela stodola č.5 pana Františka Paura se slámou a šestnácti mandeli žita. Dne 16. května byl přes noc velký mráz, který zničil květy na ovocných stromech a také i obilí pomrzlo. Téhož roku po bitvě u Sadové přišli v srpnu do zdejší obce Prušáci, kteří se zde ubytovali asi týden. Po rozšíření cholery, která byla jimi zanesena opustili naši obec. V krátké době zemřelo na choleru 21 osob.
 
1867
 
Byl úrodný tak, že obilí velmi zdražilo, prodávalo se 1 korec pšenice až 13 zl. 1 korec žita 9 zl. 1 korec ječmenu 7 zl. 1 korec ovsa 4 zl. 50 kr. 1 korec hrachu 8 zl. 1 korec vikve 6 zl.
 
1868
 
Úroda byla dosti špatná následkem velkého horka a sucha, takže teploměr ukazoval v chladu 28 c, na slunci až 35 c. Téhož roku byla vyštětěna cesta od obce Kokovice k Hořešovičkům kolem kovárny měřící 190 sáhů. Úhrada na stavbu této cesty byla vzata z náhrady zanechané za pobyt Prusů a z nájmu honebného.
 
1871
 
Na podzim dne 10. listopadu v noci vypukl požár na č.p. 4, který se přenesl na č.p. 5 a shořely pouze střechy.
 
1873
 
V červenci bylo krupobití, které nadělalo kolem obce mnoho škod. Následkem toho udělena byla zdejší obci subvence 500 zl.
 
 1874
 
Tohoto roku dne 9. června přišlo zase silné krupobití, které zničilo většinu úrody, takže byla zase udělena subvence obci i dvoru 500 zl. Po krupobití bylo sucho následkem toho byla dosti špatná sklizeň.
 
1875
 
Na jaře postavili občané Kokovští kapličku, která dne 20. června byla posvěcená důst. p. Františkem Lidmanským farářem z Klobuk. Stavba tato stála celkem 445 zl. 74 kr.
 
1876
 
Dne 20. května byl mráz, který způsobil škody jak na obilí tak i na ovocných stromech, dne 10. – 14. června přišly bouřky a teplo, takže se zejména pšenice nevydařily, chmele toho roku bylo velmi málo. Dne 7. listopadu mezi 10 a 11 hodinou večer vznikl požár na číslech 23 a 43 a shořely pouze střechy. Do tohoto roku byla obec Kokovice připojená k obcím Klobukům a Kobylníkům. Na začátku t.r. podala obec zdejší žádost na osamostatnění, jejíž žádosti bylo vyhověno a tak obce Kokovická byla v březnu prohlášena za samostatnou. Dne 6. prosince byli povoláni členi obecního zastupitelstva do Slaného c.k. okresnímu hejtmanství ke slibu, a byli zvoleni následující členi.
p. Frant. Bernášek          rolník     č.p. 8        starosta
p. Josef Paur                   rolník      č.p.5        první radní
p. Frant. Sajdler              domkář č.p.20      druhý radní
p. Frant. Mildorf            hostinský č.p.16     člen sboru
p. Frant. Netrefa           mlynář      č.p.19     člen sboru
p. Jan (nečitelné)         domkář     č.p.26     člen sboru
p. Ant. Baňka                domkář     č.p.22     člen sboru
p. Josef Bém                 domkář     č.p.17     člen sboru
Jeho Excelence p. hrabě Bedřich Thun Hohenstein majitel viribního (virilního) hlasu.
 
1877
 
Za zmínku stojí, že se v tomto roce v Kokovicích narodil básník Karel Toman vlastním jménem Antonín Bernášek.
 
 
1879
 
Dne 24. dubna byl zasazen na návsi u kapličky kaštan první od východu? na oslavu stříbrné svatby manželům císaře Františka Josefa I za přítomnosti obecního výboru a správce zdejšího dvora p. Nováka, který kaštan věnoval.
 
1880
 
Rok byl celkem příznivý, takže úroda byla dobrá. Do toho roku bylo v obci 27 obytných čísel a po tomto roce začalo se přistavovat.
 
1881
 
Rok pro obilí příznivý, ovoce bylo málo, ale chmel se vůbec nevydařil, proto se od tohoto roku přestal pěstovat a začala se pěstovat více řepa.
 
 
1882
 
Ze dne 30. na 31. května přišla bouře s průtrží mračen a velikým větrem a tak bylo mnoho stromů vyvráceno, voda v rybníce stoupla a tekla přes silnici na luka, která byla zanesena kamením a bahnem.
 
1887
 
K tomuto roku se v Kokovicích uvádí 37 domů s 254 obyvateli českými a katolickými.
 
1889
 
Dne 29. září se započala stavět zdejší obcí okresní silnice od hranic obce Klobuk až k hranicím obce Úherce okr. Louny. Při stavbě věnoval největší péči až do konce p. Josef Paur, rolník v obci č.p.5
 
1893
 
Tohoto roku byla obecní stráň rozdělena cestou a zadní stranou byla osázena lesními stromky, které se obdržely zdarma od okresního výboru ve Slaném. Dne 19. března vznikl požár č.p. 12, shořela střecha nad komorou, která stála čelem do obce. Rok tento byl celkem suchý následkem toho onemocněl dobytek chromovkou? A dosti dobytka v obci vyhynulo.
 
1897
 
Byla koupena v Praze na výstavě dvoukolová hasičská stříkačka.
 
1900
 
Toho roku byl vzat zdejší dvůr do vlastní režie Metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze.Správcem tohoto dvora byl ustanoven p. Václav Mikeš z Volině?, který zde působil až do své smrti r. 1925. V tomto roce se stává zastupitelem v nedalekých Klobukách významný klobucký rodák Jan Malypetr. Posléze se stává starostou a v letech 1914-18 je okresním starostou. Po vzniku Československé republiky se stává předsedou parlamentu ČSR a posléze i ministerským předsedou. Za války zakládá ligu proti bolševismu. Umírá v roce 1947.
 
Zdroj: oficiální životopis Jana Malypetra získaný na internetu.
 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kronika

(Iva Malypetrová, 9. 3. 2011 19:55)

Dobrý den,
jsem příbuzná s panem Janem Malypetrem. Můj otec František Malypetr se narodil v Cítolibech 11.7.1934 čp. 145. Bohužel již zemřel. Z vyprávění vím, že chodil na statek s dědou Františkem Malypetrem narozen 26.9.1908 v Cítolibech. Ráda bych chtěla zjistit v kronice souvislosti. Děkuji